Indie

Osmidenní expedice – a není je to málo, Antone Pavloviči?

V Indii jsem byl pouze krátce, 8 dnů. Původně jsem chtěl přiletět do Dillí a pak „se uvidí“, ale kamarád mne přemluvil na Kalkatu (a pak se uvidí), nyní přejmenovanou na Kolkatu, protože se to Bengálcům připadalo více bengálské.

Kalkata (Kolkata)

Jedná se o staré koloniální, správní město celé Indie. Dnes je to hlavní město Západního Bengálska, městem protéká řeka Hugli a vnitřní město má okolo 5 milionů obyvatel společně s periferiemi je jich přes 13 milionů lidí. Město bylo centrem britské Východoindické společnosti v 18. a 19. století a ve městě stojí mnoho správních budov a skladů opia z tohoto období. Byl zde rozšířen hlavně obchodu s opiem. Odstavce níže se týkají tohoto města.

Ubytování

Ubytoval jsem se v hotelu Ashok na ulici Sudder Street, na kteréžto ulici je  ubytovaných všech 20 turistů co dlí aktuálně v Kalkatě. Je to velmi populární ulice, zmiňovaná ve všech bedekrech. Hotel to vlastně nebyl, je tam sice napsáno Gasthaus ale jedná se o poslední patro činžáku, kde vlastní pokoje mají vybavenost postel a sociálku a nejdůležitější součást vybavení – velký stropní ventilátor. Velcí jsou ještě taky šváby, asi jako pinpongový míček. Cena byla 300R za dvoulůžkový pokoj/noc.

Doprava

Doprava je všude, všude a pořád. Všichni se někam přepravují. Most Howrah přes řeku Hugli je nefrekventovanější most, denně prý přes něj projde nebo projede přes 2 mil. lidí. Na středně dlouhé trasy (jako třeba z letiště za 400R) je možno  zvolit taxi značky Ambassador, na kratší trasy motorikši, cyklorikši nebo normální rikši. Městské dopravě dominují autobusy, velmi omezeně jezdí tramvaje. Cenově se hromadná doprava pohybuje v řádech rupií. Individuální formy dopravy v desítkách R. Na delší trasy je v Indii vhodný vlak, indické dráhy jsou největší zaměstnavatel a síť je hustá. My jsme jeli z Kalkaty do Šiligury, asi 800km za 600R v lehátkovém voze II. třídy. Naprosto pohodové spaní.

Hygiena

Po shlédnutí bizarního dokumentu páně Chauna jsem měl obavu z špíny a smradu. Špíně se dá trochu vyhnout, ale smrad by mě asi vadil. Zodpovědně mohu prohlásit, že jsem celou dobu co jsem tam byl nic necítil. Dokonce ani metr od veřejných záchodů. V místním ZOO (Darjeeling) v jsem viděl i nejčistější  turecké záchody na světě, kde jsem si v klidu 15 minut počupěl. Špína ve městě byla přijatelná a v rozsahu jako všude na východ od Evropy, Balkán v to počítaje. Každé ráno ale naběhly metařky a ulice vyčistily, což se třeba v arabských státech neděje.

Jídlo

Jeden z paradoxů které jsem nečel je to, že se jí na ulici, ale neexistují posezení, zahrádky tak jak to znám z Evropy, Ruska, Arábie. Prostě si koupíte něco u pouličního prodavače a ve stoje to sníte. Nebo hůře za chůze. Na to tedy nejsem zařízený, jsem kavárenský povaleč. Maximum je dřevěná deska pro 2 lidi, více nehledejte, možná v uzavřeném objektu nějakého hotelu. Populární jsou okurky, které prodejce rozkrojí a vsune do řezu sůl s kořením. Cena 5R. Samosa stojí 3R. Velmi populární čaj uvařený s mlékem stojí 3-10R, podává se v hliněných šálcích, které se po dopití rozbijí o chodník. Cola stojí cca 10R za dvě deci, pivo 70R. Klasický oběd jako je ryba s bramborem (lupínky) a rýží stojí 30R.

Lidé

Indie, to jsou kasty, to je známé klišé i když jsem do toho nepronikl. Například nejbohatší muž Indie Tata je spíše z nižší kasty. Bohužel vzhledem k délce pobytu a neexistenci místního průvodce který by mě průběžně vše objasňoval, asi nejsem schopen nějak popsat fungování místních komunit. Z hlediska základního kontaktu jsou Indové úplně v pohodě a to včetně obyvatel chudinských slumů. Typově jsou lidé z Západního Bengálska zcela jiní, než známé obličeje obyvatel Madhjapradéše a Uttarpradéše s turbany a osře řezanými nosy.  Blíží se lidem dále na východ, Bangladéš, Laos apod. No na severu v Sikkimu, to jsou vlastně „Nepálci“.

Krajina

Tak krajina, to je to co jsem kromě cesty jeepem z Šiliguri do Darjeelingu neviděl. Možná z vlaku klasické pole a mikrovesničky. Nestihl jsem ani pobřeží, pouze ten Darjeeling, kde ale byla taková oblačnost, že se nekonala vyhlídka „Tiger point“ a osmitisícovku Kančendženga jsem viděl pár minut a jenom špičku.

[message type=“success“]Pohodlně prohlédnout galerie níže můžete tak, že kliknete na první fotku a potom budete listovat kurzorovými klávesami… [/message]