Ruská federace je destinace, která Vás nenutí spěchat ji navštívit, o nic z toho co by jste dnes mohli vidět nepřijdete, ani když  se tam vydáte za 10 let ( psáno 2003). Jsou jiné země, kde se situace mění každým měsícem (Albánie, některé africké státy, Indie, Vietnam apod.), ty si dejte na cestovní seznam jako prioritu. Rusko se mě jeví jako země neomezených možností cestování v libovolném desetiletí tohoto století. I za 50 let tam zřejmě najdete nějakého burlaka s kterým vykouříte Bělomorku. Rusko je velké a je „daleko“, chce to mít hodně času a cestovat vlakem a družit se po saunách jak to jde. Hodně času ani ne tak na cestu vlakem, ale na čekání. V Rusku se čeká a bumážkuje, kdo byl na vojně, ví o čem mluvím.

[custom_frame_center shadow=“on“]

[/custom_frame_center]

Cesta

Výpravu jsme podnikli v roce 2003, cesta vedla přes Polsko, Litvu, Lotyšsko a stejným směrem zpět. O pobaltských státech toho moc nevím, snad jenom to že Litva již v roce 2003 vypadala evropsky (na rozdíl od Lotyšska) a s kamarádem, doktorem medicíny jsme nemohli přijít na to, co mají Litevci s genetickou výbavou… všechny ženy na ulicích měly ideální míry a vypadalo to že všechny jdou na casting modelingové agentury. Protože každá diskuze musí mít výsledek, rozhodli jsme se že je to stravou (ryby) a čerstvým větrem od moře.

[custom_frame_center shadow=“on“]

[/custom_frame_center]

Rusko

Z velkých měst mě často není dobře, Moskvu jsem si ale užil i když byl díky výbuchům v metru trochu výjimečnější stav než obvykle. Jaké památky chcete vidět si určitě najdete sami, já jsem na sušeného Lenina nakonec nešel a odměnou mě byl konflikt s místním policistou, kterému se nelíbily složené batohy u zdi Kremlu a excelentní zážitek jsem měl z severokorejské turistické delegace, která v trojstupu pochodovala od pamětihodnosti k pamětihodnosti. Pokud jedete do země, aby jste ji poznali a ne aby jste udrželi svůj životní standard, doporučuji vyhledávat místní bufety nebo dokonce tovární jídelny. Budete se divit co je ještě možné, například pokud prodavačka rozhodne že už jste vypil dva „kompoty“ a musíte být napitý, další kompot Vám neprodá a zároveň se s Vámi začnou místní bavit. Na ulici ve velkém městě Vás osloví leda pouliční zloděj nebo podvodník, pokud budete sedět ve špinavém bufetu, přijdete do kontaktu s místními na trochu přijatelnější úrovni.

[custom_frame_center shadow=“on“]

[/custom_frame_center]

Jídlo a historky

Jsem vysazený na jídlo, ale ne přímo gurmánsky, ale tak nějak sociálně společensky. Hospoda či bufet je skvělé místo se nenásilně něco dozvědět o místní mentalitě a zároveň se najíst. V případě Ruska levně. Prvním znakem ruského smíšeného zboží a vůbec služeb je absolutní přezaměstnanost. Opravdu, víc prodavaček se do obchodu nevlezlo, jinak by jich tam asi bylo vící. Navíc neexistuje zastupitelnost, takže chlebová prodavačka nemůže/nesmí udělat dva kroky a prodat/podat Vám konzervu, to musí konzervová prodavačka. Je jasné, že když polovina obchodu je zaplněna 40ti různými druhy vodek, tak vodkové prodavačky jsou dvě. Víno nebo likéry se nevedou. Pivo a vodka, eto vsjo.
Naprosto skvělé zážitky mám z restaurací (skoro tak dobré jako zážitky z toalet). Do restaurace ve Ferapontovu jsme přišli asi v 15 lidech, restaurace byla dimenzována asi na 100 hostů, ale samozřejmě v ní nikdo z místních nebyl, vůbec si myslím že v hospodě nikdo v Rusku nejí. Restaurace byla ve vesnici asi pouze kvůli památce UNESCO. Obrovská návštěva dvojčlennou obsluhu pokladny vůbec nezaskočila i když jsme zřejmě byli první návštěva v měsíci. Číšníci neexistovali, jednalo se o samoobslužnou jídelnu, což jsme nejdříve nepochopili, protože taková jídelna předpokládá pulty, aby nám někdo to jídlo podal a takové ty vysouvací pásky s nápisy „plíčky na smetaně“, „prejt“, „knedlík s vejci“ apod. Nic takového tam nebylo.
Po krátkém zmatkování jsme se seřadili do štrůdlu před pokladnu a bylo na slavnostně „děžurnou“ ohlášeno že je „rýba“ a „kúrica“. Obě jídla byla cenově srovnatelná, za cca 10 Kč. První šťastlivec si objednal a doplnil objednávku pivem. Pokladní vydala pokyn pivnímu pomocníkovi, který vyndal z kastlu pivo a dal ho do mrazáku, to vše v prostoru restaurace. Strávník dostal stravenku a odešel zmateně zpět ke stolům.  Teplé pivo Vám dát zřejmě nesměli, takže po každé objednávce následovalo zasunutí toho vašeho konkrétního piva do mrazáku. Myšlenka, že by si když vidí frontu nějaké předchladili, pivnímu pomocníkovi nedošla, měl asi jasné pokyny – pokud není pivo zaplaceno, nelze chladit.
Následně jsme pochopili i systém vydávání jídla. Muselo se jít do kuchyně, kde Vás ihned přepadlo asi 5 kuchařek, které dělaly nad každou stravenkou poradu, zdali se jedná o kuricu nebo rýbu. Následně Vám zůstaly k dispozici pouze tři kuchařky, protože dvě byly kuricové a dvě rybové, Poslední, pátá byla děžurnaja, která to řídila v případě kurice i rýby. Po shlédnutí porce mě bylo jasné, že budu muset projít kolečko ještě 2x, což jsem s trochou obav, zdali mám nárok na tři jídla udělal.

[custom_frame_center shadow=“on“]

[/custom_frame_center]

Lidé

Rusové mají trochu problém s národní hrdostí a jsou trošičku zaražení skutečností, že nejsou to co bývali, nebo tím co jim říkali že jsou (nyní za Putina se to zřejmě znatelně zlepšilo). „Inostrance“ nemají prostě obyčejní městští lidé rádi, poznali jsme to hodněkrát. Očekávají výsměch a postupují obezřetně. Vícekrát se nám stalo, že odmítli focení a dokonce nám bylo vysvětleno, že si je chceme fotit, aby jsme se potom mohli smát v jakém „prostředí“ žijí. Často také dělali že nerozumějí. Naopak mládež dělá paradoxně něco podobného co vyčítali nám. Cestovali jsme ne až tak komfortně s troškou menší frekvencí hygieny, takže jsme nebyli klasičtí turisti. Navíc jsme kouřili Bělomorky, které stojí asi 2,50 Kč za 25 kusů a hodně místních by takovou cigaretu do úst nevzala. Mládež nás často politovala, nabídla LM a jednou nás poprosili ať zůstaneme chvilku na místě, že přijde kamarád, který má počítač…. hráli jsme to s nimi a uznale pokyvovali hlavou.
Vesnice – to je ovšem zcela něco jiného. Takto pohodové vesničany jako v Rusku opravdu pohledat. Důvěra byla oboustranná, neměl jsem problém v první chalupě nechat na nabití fotoaparát. Zapůjčení sauny zdarma byla samozřejmost a vyspat se někomu na zahradě nebyl vůbec žádný problém.
Co dále stálo za všimnutí jsou ruské dívky. Městské holky na sebe velice dbají a skoro to vypadá, že být oblečen dle posledního trendu je nutnost až taková, že do toho investují veškeré příjmy. Nastrojené dívky vycházely někdy skoro z holobytů, kam by se hodily spíše tepláky. Někdy okolo 25-30 roku věku se ale změní (zřejmě během jedné noci) na tlusté babice s zlatým zubem. Opravdu. Vidíte buďto mladé holky s vosím pasem nebo báryšně, nic mezi.

[custom_frame_center shadow=“on“]

[/custom_frame_center]

Základní nudné informace u Ruské federaci:

Ruská federace (Rusko) vznikla po rozpadu Sovětského svazu (SSSR) na konci roku 1991 a rozkládá se na 17 075 400 km2 a je největší zemí na naší planetě. Zabírá část východní Evropy a severní část Asie až k Ochotskému a Beringovu moři. Evropu od Asie odděluje pohoří Ural, další známá pohoří jsou Kavkaz s nejvyšší ruskou horou Elbrusem. Na východ od Uralu se rozkládá Sibiř. Hlavní město ruské federace je Moskva s cca 8 miliony obyvatel.. Ruská federace se skládá z 21 svazových republik. Jeho rozloha se zmenšila o státy které se po rozpadu osamostatnili. Jsou to Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina, a Uzbekistán.
[custom_frame_center shadow=“on“]

[/custom_frame_center]
[message type=“success“]Pohodlně prohlédnout galerie níže můžete tak, že kliknete na první fotku a potom budete listovat kurzorovými klávesami… [/message]